Vlastnosti mainské mývalí
U plemene s tak dlouhým dědictvím není nic divného, že i když po nějakou dobu byly mainské mývalí kočky nepovšimnuty, objevily se u nich nejrůznější typy zbarvení a kresby-jednobarevné, žíhané, kaliko, dvoubarevné, želvovinové i činčily. Původním typem mainské mývalí a dosud favoritem na výstavách je však klasická černě mramorovaná. Zbarvením i huňatým pruhovaným ocasem se podobá mývalovi, stromové šelmě běžné v Severní a Střední Americe, která nepochybně přispěla pojmenování tohoto plemene.
Mainská mývalí je velká, pevná, huňatá a svalnatá kočka. Má hladkou, huňatou srst, těžkou, ale hedvábnou, krátkou na obličeji a ramenou, ale delší na spodní straně těla kde vytváří jakési ,,kalhotky''. Tělo je dlouhé, s širokou hrudí a rovným hřbetem, silné nohy jsou posazené široce od sebe. Tlapky jsou velké, kulaté a dobře osrstěné. Ocas je dlouhý a načepýřený. Hlava by měla být středně široká, na středně dlouhém, silném krku. Čenich má být hranatý a středně dlouhý, brada pevná, lícní kosti vysoké.Uši, posazené vysoko na hlavě, jsou velké a hustě osrstěné, široké u báze a zužující se do špičky.Oči mají být velké, mírně šikmé a posazené daleko od sebe, s jasným, čilým výrazem. Jakýkoliv přehnaný znak nebo vystouplá brada jsou vady